Je to zřejmě patina historie, která nás na starých budovách fascinuje. Šeptá nám obraz společnosti dávno minulých časů. Vypráví nám o urbanismu, životních plánech, odchodu a usazení, omylech a vzpomínkách, logice výroby a mocenských vztazích. Stěny jsou poznamenány kolektivní kulturou, která nám v nestálé době rychlých změn nabízí kotvu v historii. Jsou naučené, jsou pochopené. Nejsou nadčasové, jsou plné času. A jsou zásobárnami Zlaté energie.
Je-li budova kulturního významu zbourána, bagry a demoliční koule strhnou celou její historii do propasti zapomnění, bezvýznamnosti a nicoty. Je tak rozdrceno to, čemu běžně říkáme „zlatá energie“*. Tento pojem popisuje nehmotnou a nequantifikovatelnou hodnotu budovy, která vyplývá z její historie. Zlatá energie je uložena v jizvách a brázdách historie. To z ní pravděpodobně činí záležitost, která se týká nás všech. Historii tvoří člověk, stejně jako ničení. Demolice může znamenat drancování budoucnosti a vymazání Zlaté energie. Neboť když se minulost a přítomnost střetnou, dochází buď k muzejnímu zastavení a tím k zachování, k úplnému zničení a tím k eliminaci, nebo k přeměně prostřednictvím zapálení Zlaté energie.
„Město mi zase patří“
Díky, Fivo, za ten krásný verš, který zřejmě pochází z jedné z nejslavnějších rozchodových hymnu, která se řadí hned za skladbu „I Will Survive“ od Glorie Gaynor. Napadlo mě to však proto, že bychom si měli častěji klást otázku: „Komu patří město?“ a komu patří jeho historie? Ačkoli se „Zlatá energie“ pro někoho může jevit jako naivní sentimentalita, umožňuje také vyvodit ekonomické závěry, které nelze jen tak smést ze stolu. Stejným způsobem se rozběhla gentrifikace a žádná tabulka v Excelu tento úspěšný vývoj zřejmě nevyvrátí. Recept na úspěch spočívá i zde ve vnitřně motivované proměně, která zpočátku ještě nenesla zvučný název „Zlatá energie“.
Přetvoření role minulosti tak, aby odpovídala současným potřebám, je také etickou otázkou. Jakou důstojnost přisuzujeme historii? Zlatá energie není dogma, není ideologie, není uzavřená teorie a už vůbec není břemeno. Je to humus. Živná půda, která se obohacuje prostřednictvím rozvoje, úpadku a proměny.
O krédu diferenciace
Globalizace s sebou často přinesla i homogenizaci. Zlatá energie tento princip prolomila a řídí se krédem diferenciace. Zdůrazňuje jedinečnost, nezaměnitelnost, význam a emocionální vazbu. V tomto smyslu ji lze bez váhání zařadit mezi ekonomické faktory.
Dále by se dalo tvrdit, že budovy v důsledku svého využívání ztrácejí na hodnotě. „Zlatá energie“ tento proces obrací: přidaná hodnota vzniká prostřednictvím života a lásky, diskuse a vyjednávání, přijímání a odmítání. Zejména proto, že města nelze chápat jako rigidní struktury, nesmí být ani budovy spravovány jako zdánlivě mrtvé objekty. Jsou to živé odrazy společenských vizí. Jednou nohou stojí v jistotě historie a druhou nás podpírají v proměnách současnosti.
Zlatá energie nám tedy ukazuje to, na co v ekonomice reality (tj. v realitním sektoru) často zapomínáme: totiž samotnou realitu! Historie je minulá realita s hlubokými a formujícími kořeny v současné realitě. Chytrá konverze to zohledňuje a nachází způsoby, jak ji zužitkovat. To není volitelná disciplína, ale povinnost inteligentního a moderního urbanistického plánování. Vždyť město a historie patří koneckonců nám všem.
* Definice Spolkové nadace pro stavební kulturu na stránkách www.goldeneenergie.de: „Pojem ‚zlatá energie‘ má zdůraznit, že stávající budovy představují více než jen šedou energii, více než jen stavební materiály a emise v nich uložené. V existujících budovách jsou totiž zakotveny i nehmotné, kulturní hodnoty. Každé místo a každá budova mají svou vlastní historii, která je propletená s životními příběhy lidí, kteří tam bydleli, pracovali, učili se, milovali, hráli si a slavili. Nová kultura přestavby tyto životy a příběhy dále nese a obohacuje je o nové. Samotná stavba má často specifika daná svou dobou, která poskytují podněty pro vzrušující, současný tvarový jazyk. Tuto kulturní, sociální, atmosférickou, emocionální a tvůrčí přidanou hodnotu rozvoje stávajícího stavebního fondu označuje Spolková nadace pro stavební kulturu jako „zlatou energii“.
